Ahoj všem,
Na konci ledna, tj. 31.1.2026, jsem se zúčastnil prvního turnaje z celoroční série. K mému úžasu se zde sešlo 28 lidí. To je velice krásná účast a taky to znamenalo hodně těžkou k postupu do play-off. Jelikož jsou 4 terče, tak se hráči rozdělili po sedmi lidech a z toho postupovali jen 4. Takže to znamenalo jediné, hrát každý zápas naplno a snažit se postoupit dál. V naší skupině to na začátku vypadalo tak, že by to mohlo jít se dostat dál. Jenže to nebylo takové, jaké se to zdálo.
Jako první zápas jsem nastoupil proti nezvyklému soupeři, kterého znám z bowlingu a ne z šipek. Ondřej Kostka. Jeho první turnaj v šipkách a proti mně se mu dařilo. Nebo spíš jsem se osobně víc soustředil na něj než na svou hru a to mě srazilo na kolena a místo výhry to byla jasná porážka 2:0
Do druhého zápasu jsem teda šel s jinak nastavenou hlavou, ale ani to nepomohlo. Petr Král dostál svého příjmení a zvítězil 2:1, když se mi podařilo ve druhém legu srovnat na 1:1, když jsem zavřel D3. Jenže pak soupeř začal házet lépe než já a taky to tak dopadlo.
Na můj třetí zápas proti Daliborovi Sedlářovi jsem čekal dlouhých a strašně únavných 5 zápasů a to se podepsalo na vzájemném zápase. Ani rozhazování před zápasem mi nepomohlo a tak jsem prohrál způsobem 2:0, kde moje maličkost nedošla ani k zavírání v obou lezích.
4. zápas následoval s Karlem Šimečkem. Tady panovala dobrá nálada na obou stranách a bylo to vidět na mé hře. Bohužel to Karel odnesl a prohrál 2:0. V prvním legu mi zbývalo zavřít 60. Každý normální hráč jde na 20 a pak D20. Já si zvykl zavírat 15, 15 a D15, protože mi to tak sedí víc. Ale tady se stala chyba. Místo 15 mi šipka uletěla na D10 a tak další mířila na D20 a zasáhla cíl. V dalším legu šipka Target trefila cíl na D3.
Do předposledního zápasu se šlo do souboje s dalším mým soupeřem i s bowlingu, Lukášem Řihákem. Soupeř ani nechtěl rozehrávku a já si říkal proč. Prý to není třeba. Na střed se mi podařilo hodit blíže a tak první 3 šipky zápasu dopadly na celkové skóre 26. Jenže „Golem“ zahrál 66. Asi to byla chyba se nerozehrát, probíhalo hlavou. Pak já 60 a Lukáš se nemohl trefit několikrát za sebou a už řeči před začátkem zápasu dávaly smysl. Výhra 2:0 mi začala dávat do hlavy myšlenku, že bych teoreticky mohl postoupit dál.
Poslední zápas skupiny s Tomášem Kozlíčkem dopadl tak, jak by se očekávalo. Jelikož Tom je na tom o něco lépe než já a ve skupině to potvrdil, tak moje očekávání bylo zahrát konkurenceschopný zápas. A to se taky podařilo. První leg se Tomášovi nedařilo a tak to skončilo mou výhrou na D3. Potom jakoby se vše otočilo a já nebyl schopen zavřít ani jeden leg a dost jsem se na zavírání trápil.
Když se dělaly výsledky skupiny, tak nějakým zázrak přes lepší skóre jsem se dostal mezi čtyři nejlepší ve skupině a to znamenalo postup do play-off.
V prvním kole play-off se ještě hrálo na dva vítězné legy a to bylo to jediné, co mě mohlo zajímat. Mým soupeřem byl Patrik Valigura. Nic moc jsem od sebe nemohl očekávat, protože jsem byl rád za postup ze skupiny. Jenže se stalo něco, na co jsem nebyl připraven a bylo to bohužel něco, co mě potopilo. To, že soupeř hrál od začátku zápasu lépe, tak s tím se počítalo. Na druhou stranu se dost trápil se zavíráním a to mi nabídlo možnost taky zavírat. A to byl ten bod zlomu, protože se v hlavě objevila myšlenka postupu. Ta zapříčinila třes ruky a nervozitu, i když jsem se tomu snažil vyhnout soustředěním na techniku hodu. Bohužel to nestačilo a tak následovala prohra v prvním legu. Jenže ten samý průběh se opakoval i ve druhém legu a tak zápas skončil 2:0.
Co mi dal tento turnaj? Asi ty nejzákladnější postřehy, nepodceňovat soupeře a získání zkušeností ze zápasu play-off. Jelikož zde byli skvělí hráči a chtěl jsem se předvést, když jsem se snažil věnovat tréninku, který evidentně nestačil.
Be First to Comment