Ahoj všem,
V sobotu jsem podnikl takový hezký sportovní výlet mezi hráče šipek. Konkrétně do Uherského Ostrohu. Hrálo se několik skupin a já se dostal do skupiny F. Ze skupiny postupovali první čtyři a to, když zaznělo, tak byl cíl jasný. Některé soupeře ze skupiny jsem znal z posledního zlínského regionálu.
Když vstoupíte do turnaje vítězstvím 2:0, tak je to známka punku. Ne sranda, je to hodně příjemný pocit, dokonce zavírat na D8 se mi dařilo. Ale co bylo potěšující, tak průměr 42,94. Na to se hezky dívalo.
Eufórie upadla hned v dalším zápase, když mi Tom nedal vůbec šanci a bylo vidět, že jeho celkový průměr, ne ze zápasu se mnou, je někde jinde a výsledek zápase v tento moment byl pomalu, ale jistě předem daný.
Aby toho nebylo málo, dalším, kdo mi dal úplný klepec, tak byl Mira Vrba. Ale TO bylo vystoupení. Dejme tomu, že v prvním legu jsem se dostal do čísel k zavření. Co následovalo pak, to se mi ještě nestalo. Desátá, jedenáctá a dvanáctá šipka, co myslíte, že hodil, když mu před desátou šipkou chybělo 221? Čekali by jste 180? Asi nikdo. Jakože 60 a 60 hodil a pak na něj všichni, aby hodil T19. Tak to trefil. V extázi hry pak první šipkou trefil D12 a bylo rozhodnuto. 13. šipka zavření, parádní výkon a klobouk dolů.
Jak se říká, první vyhrání z kapse vyhání. NIKDY! Nedám se a jdu si pro postup ze skupiny. Myšlenky v mé hlavě. Čekaly mě poslední dva zápasy skupiny a doteď jsem balancoval na posledním postupovém místě. Dalším soupeřem byl Víťa Marta. Od ostatních hráčů jsem dostal takový malý tip, že má strašné výkyvy. První leg vyhrál můj soupeř, když zavřel 10 na 33 šipku. V ten moment se ve mě něco zlomilo a ruka mi úplně odešla. S náhozy 29, 11, 5, 6 a nebo třeba 15 byla šance na úspěch mizivá. Jenže se stalo něco, co mě donutilo si zakřičet. Víťa nebyl schopen zavřít 10 a já zavřel ten den oblíbenou D8. Rozhodující leg byl plně v mé režii a 22. šipkou se mi podařilo zavřít.
V posledním zápase skupiny proti Tondovi Zapletalovi. Mezi námi se rozhodovalo, kdo postoupí a kdo ne. V prvním legu to bylo dost vyrovnané a oba jsme měli šanci na zavírání. Jenže se mi podařilo 3.šipkou na d18 zavřít 36. Mimochodem jsem si to číslo hodně oblíbil. A druhý leg bylo opravdu trápení na obou stranách. Tonda se dostal dřív na zavírání a nechal si D20. Opravdu se trápil a nemohl se vůbec trefit. No a já? Já na to nebyl o nic lépe. Já si nechal 34 na zavření. První 3 šipky byly na d17, jenže jsem to raději přehodil než mít nějakou ptákovinu na zavření. Po odchodu od terče mi Tom poradil házet na 2 a D16, jenže ruka byla proti. To soupeř ještě nezavřel a pak s čistou hlavou znova na D17 a hned první šipkou zavřeno a postup dál ze skupiny byl jasný, ze třetího místa.
David Zapletal. To jméno si nejspíš zapamatuju do příště. Nikoliv kvůli tomu, že mi dal jasné 3:0, ale kvůli tomu, jak hraje. Jeho herní styl mě tak moc rozhodil, že jsem to řešil v hlavě celou dobu a nesoustředil se vůbec na svou hru. Při posledním hodu u šel prakticky k terči a to nevím, jestli se může a tak jsem se nesoustředil.
PS. Zajímavosti dne byla moje pokuta za nesvítící světla při zpáteční cestě domů.
